Příběhy z cest
,,...myslil jsem od té chvíle na něho, což znamená v řeči spisovné, že jsem o něm sládal povídku, jednu z tisíců povídek, které jsem nenapsal a nenapíšu. Je to težký zlozvyk, dívat se na lidi a na věci jako na možné příběhy. Jakmile připustíte do svého myšlení možnost, jste ztracen; otevíráte, jak se říká, dokořán dveře své fantazii; nic vám nebrání vymýšlet si cokoliv, neboť oblast možností je nevyčerpatelná... ... Ale pozor, zastav! sotva se pustíš tím směrem, shledáš, že i tou cestou fikcí se musíš ubírat s jistotou, zkoumaje správnost každého kroku. Tu to máme! teď abychom si lámali hlavu, která možnost je možná a pravděpodobná; abychom se potýkali se svou vlastní fantazií, střežíce ji, aby neztratila tu tajemnou a správnou cestu, která se jmenuje pravda. ...''
(Karel Čapek, Povětroň)
Popustila jsem uzdu své fantazie a zapsala příběhy tak, jak se mi vynořovaly v hlavě. Rozhorně však souhlasím s panem Čapkem, který snad popisoval i svou vlastní tvorbu, je to těžký zlozvyk, dívat se na vše kolem sebe, jako na možné příběhy.