Literární dílo Nory

Knihovna je ohromná a překrásná, tajemná, centrum všeho vědění, nejtajnějších starých spisů a záhadných mocných kouzel. Jedno z nich i Knihovnu střeží, aby nemohla být zničena a ztraceno vše vědění v ní.

Společenství žijící v Knihovně je cizím návštěvníkům uzavřené, málo koho pustí mezi sebe a důvěřují mu, ale kdo se stane jedním z nich, objeví mnohá skrytá tajemství Knihovny.

Toto společenství se dělí dle práce na strážce, kteří se starají o praktickou funkčnost Knihovny a pečují o své moudré paní–knihovnice  a pány-knihovníky. Knihovníci se starají o knihy, spisy, administrativu, knihovní politiku, no prostě pečují o moudré vědění Knihovny. Jsou velice vzdělaní a inteligentní, znají většinu knih a spisů knihovny, mluví několika jazyky a celý svět si jich váží pro jejich moudrost. Někteří mají obecné znalosti, jiní se specializují na určitý oboz, každý podle své osobnosti a zájmů. Nejvíce vážení knihovníci jsou ti nejmoudřejší a nejmocnější. Ti mívají přístup k nejvzácnějším spisům, které obsahují mocná tajemství světa.

Společenství Knihovny je vždy nestranné. Teda mělo by být, ve skutečnosti bojují hlavně jen za své zájmy. Sama „nestrannost“ brání vědění a Knihovnu před mocenskými boji vnějšího světa, tedy většinou. Knihovníci jsou často bráni ke dvoru a žádáni o radu, většinou bývají objektivní, pokud nemusí bránit zájmy Knihovny.

Díky své neutralitě je Knihovna ideálním útočištěm psancům, lid Knihovny většinou dělal, že o nich neví. Některé ze psanců však vzali mezi sebe a ti se stali jedněmi z nich.

Kam až sahají počátky a kdo byli původní zakladatelé Knihovny, se dnes už neví. Možná někde v Knihovně je někdo kdo to ví, ale to mi nevíme.