Kapitola 4 – Vyslanec
Miin zásah byl samozřejmě zbytečný, kouzlo chránící knihovnu by Lauron nedovolilo zaútočit ohněm, ale přesto přítomnost nejbližší přítelkyně rozzuřenou šelmu zázračně uklidňovala. Obzvlášť když k ní dívka přišla, hladila jí po nozdrách a šeptala jí nesmyslná zklidňující slůvka.
„Co se stalo“ obrátila se na radu, když se dračice uklidnila.
„Paní Lauron vyjadřovala velice svérázně svůj nesouhlas s rozhodnutím rady.“ oznámila jí stará knihovnice jasným hlasem. Mia se nemohla zbavit nepříjemným podezřením, že se knihovníci z rady celým vystoupením dobře bavili.
„Nesouhlas?“ obrátila se překvapeně k dračici. Lauron vždy respektovala názory a rozhodnutí rady.
Od své přítelkyně se však vysvětlení nedočkala. Dračice se jen opět nakrčila a začala vrčet, tak se Mia musela s otázkou v očích obrátit opět na radu Knihovny.
Tentokrát jí odpověděl stařičký knihovník s vrásčitou tváří. Mia si vzpomínala, že se jmenuje Globy a má na starost oddělení tajných map a cestopisů.
„Rada se rozhodla, že pošle zástupce knihovny s přiměřeným doprovodem strážců samozřejmě, aby varoval posvátný řád dříve, než začnou mocenské boje Slunečního a Zeleného království.“
Ano o tom přeci mluvili včela Lauron sama to navrhla tak proč ta agresivita? Globy se usmál, chápal Miino zmatení.
„Rada zvolila jako svého vyslance vás, paní Mio.“ řekl jí s vlídným úsměvem.
Na to oznámení dračice jen vrčela: „To v žádném případě! Je to příliš nebezpečné!“
Teď už Mia chápala, co vyvolalo tu agresi její přítelkyně, měla o ní strach, ale odporovat radě knihovny… to by bylo šílenství.
„Ale no tak vždyť tam budou strážci!“ snažila se marně uchlácholit dračici. Lauron však vrčela dál. Pokud se neuklidní, mohla by udělat něco, za co by ji mohli i vyloučit z knihovny!
V záchvěvu zoufalství a strachu o svojí přítelkyni se tedy sama otočila k radě.
„Přijímám úkol, jejž mi svěřila Velká rada Knihovny a budu s jej vykávat se ctí a úctou, jenž náleží Knihovně!“ vyhrkla ze sebe rychle. Nebylo to přesné, pro oficiální přijetí úkolu, by jí muselo být předneseno oficiální pověření a to se nestalo. Mia však zoufale toužila uklidnit dračici.
„Děkujeme, paní Mio, slušte Knihovně.“ Odpověděla jí rada oficiálně. Lauron se skutečně uklidnila. Nemohla teď už nic dělat, Mia byla vyslankyní knihovny.
„Mio…“ šeptla zděšeně. Některým ze členů rady přejel po rtech potěšený úsměv. Toho si ale ani jedna s přítelkyň nevšimla. Lauron rychle ochranitelsky zavinula dívku svými křídly do dračího objetí. Mia se pod křídly protlačila až k jejímu krku pomocí jednoho z ostnů vyšplhala až do mezery mezi lopatkami. Tam se usadila a pevně chytla, zatím co Dračice ji už odnášela do své komnaty.
Cestou malé knihovnici v hlavě znovu probíhalo, co se před chvílí odehrálo. Pomalu jí docházely všechny důsledky a tak když sklouzla z Lauronina hřbetu do jejích podušek jen nevěřícně špitla: „Já jsem vyslankyní Knihovny…“
Lauronin dobrý sluch to samozřejmě zaznamenal a dračice zavrčela: „ Nemělas to přímat! Přesvědčila bych je, vybrali by někoho jiného!“ Mia se na ni podívala ironickým pohledem.
„Jistě pouštěla bys z tlamy kouř tak dlouho, až by byli přiotrávení a ani by nevěděli, co ti odbývávají? Nebo bys uprostřed sálu založila táborák, ulovila jelena a zkoušela je podplatit knihovnickým barbecue?“
Dračice si popuzeně odfrkla. „Ty nebereš nic vážně, Mio! Uvědomuješ si, jaké nebezpečí tě nejspíš venku čeká?!“
„Děkuju ti drahá, opravdu mi to velice usnadňuješ.“ Lehký podtón strachu v jejím hlase konečně donutil dračici se trouchu vzpamatovat.
„To zvládneme.“ Zavrněla a své ohromné tělo ochranitelsky obtočila kolem své přítelkyně. Mia zpozorněla „Zvládneme? Lauron! Vyslankyní jsem já, jenom JÁ!“
Jedno veliké fialové oko se otevřelo a zadívalo se na ni. „Snad si nemyslíš, že tě tam pustím samotnou.“ To se ale Mie nelíbilo. „Říkala jsi přeci, že to bude nebezpečné...“ napomenula dračici. I ona měla o ni strach. Navíc Rada musela mít důvod pro to, aby zvolila ji…
Lauron se samozřejmě napřímila a začala opět vrčet. Schylovalo se k další hádce… Když tu se z ničeho nic Mia rozesmála! Dračice zarazila a překvapeně se podívala na přítelkyni. Teď se začala obávat i o její duševní zdraví. „Mio?“
Dívka se posadila a trochu uklidnila. „Víš Lauron, oni nás skutečně dostali přesně tam, kam nás dostat chtěli.“ Zasmála se a smířlivě se podívala na svou přítelkyni. „Jistě že pojedeme obě!“
Dračice ale v tomto směru byla méně bystřejší než knihovnice, a tak jen nechápavě zamrkala.
„Ty bys sama jako vyslanec nešla že?“ zkusila to dívka jinak. „No jistě že ne, proč bych to děla.“ Zavrněla dračice a opět si lehla. „No jo a jsi členkou Rady, takže rady nad tebou nemá moc. Ale nademnou ji má a se mnou abys mě chránila, půjdeš…“ Teď už to Lauron došlo. „Ti parchanti!“ a Mia se musela sklonit, aby se vyhnula proudu plamene, který proletěl otevřeným oknem ven.
Na dveře se ozvalo nejisté zaklepání. „Paní Lauron? Je vše v pořádku?“ Ptali se vyděšení strážci. „V naprostém pořádku.“ Odpověděli přítelkyně naráz.
„Jo máš pravdu, mají nás tam, kde chtějí. Stejně jako věděli, že já s tebou půjdu, věděli i že ty to přijmeš z obavy o mé postavení…“
V náhlém popudu přátelské náklonosti Mia obtočila ruce kolem Lauronina širokého krku a tvář přitiskla k jejím hebkým šupinám na čumáku. Lauron ji obtočila křídly a přitiskla si ji k sobě blíže.
Chvíli tam tak stály, než je vyrušilo zaklepání na dveře. „Strážkyně Lili“ Zvolal jeden ze strážců za dveřmi. „Nechť vstoupí.“ Zavrčela dračice. Lili tedy vešla dovnitř. Vypadal mnohem sklesleji než obvykle a Mia si všimla, že má červené oči. „Má paní, rada má pro vás pokyny k cestě.“ Řekla nezvykle tiše.